Dovolená na levandulovém ostrově

Ahoj, jsem zpátky ze slunečného Hvaru, slunečného pro nás moc ani ne, ale ono to vůbec nevadí.

Prádlo už mi visí na šňůře, pes je ještě na dědině a doma mám klid. Do práce jdu až zítra, tak si v klídku můžu začít psát tady ten článek o naší dovolené na Hvaru.

Jak už víš, úplně náhodně jsme si vybrali ostrov Hvar, může za to Booking a tak trošku já. Pamatuju si Majkyho poznámku z období zakoupení pobytu, snad nám nebude pršet. :D Já se do ostrova přes internet zamilovala, tím myslím kolik zajímavých věcí jsem na něm našla při brouzdání na internetu. Ubytování jsme měli zajištěné v Pokriveniku, je to menší zátoka s ohromnými útesy na odlehlejší straně ostrova. Hned naproti měla být restaurace, kam bude Majky moct chodit na ranní kávičky, bez kterých to ráno prostě nedává. Věděla jsem, že hlavní dominantou ostrova jsou levandule, pak taky olivovníky a vinice. Že ve Hvaru je velká pevnost a Starigrad a Jelsa jsou také krásná městečka. V práci, když jsem měla volno, jsem si na Google mapách prošla snad všechny zátoky (ano jsem šílenec :), ale když se člověk nudí). Jedna byla krásnější než druhá s různými typy pláží a scenériemi. Taky jsem už v minulém článku zmínila Starogradske polje a Paklenicovy ostrovy. Na poloostrově Kabal, že mají starou pevnost nebo bunkr z období válek s výhledem na protilehlý ostrov Brač. Ve vnitrozemí by měla být opuštěná vesnička Humac s původními kamennými domečky a v Malo Grablje by měli být oslíci, kteří jsou pro ostrov tak typičtí. Věděla jsem i o pár dalších lokalitách, ty jsem si nechala v rukávu a zapsala si je na lísteček, který jsem si schovala na později. Vždy jsem udala místo a název zajímavosti, vše zavřela do aktuálně čtené knihy, abych lísteček opět našla až na dovolené.

Den před odjezdem jsme se podívali na předpověď počasí. A hlásilo co? Že se cestou tam i zpět budeme nejspíš péct, ale na ostrově bude nějak tak prostě pršet. Sranda no. Ještě jsem se mojeho zeptala, jestli nemám k vietnamci skočit koupit pláštěnky za 20,-. A on se jen smál, že klidně ano, a co, jestli bude pršet, protože si to stejně užijeme.

Vyjeli jsem ve 3 odpoledne a než jsme dojeli do Maďarska, začalo pršet. Ještě malá vsuvka k maďarskému zemědělství, absolutně si mě získali střídáním různorodých plodin a všude byli pásy svazenky. Jde o fialovou kytičku, která je vhodná pro včelky, takže opilují i okolní plodiny. Už nevím, jak dlouho pršelo, ale jeli jsme snad do 4 do rána a někde za Zadarem jsme si dali malého šlofíka na benzince. Za hodinku a půl jsme se vzbudili svěží jako rybičky a pokračovali dál v jízdě. A hned další odpočívadlo bylo s úžasným výhledem na moře, takže jsme tam v ranním rozbřesku zastavili a šli se pokochat, dodnes nevím, kde to bylo, ale chci to najít, protože městečko, které jsme odtud viděli v dlouhé zátoce, bylo kouzelné. Celá cesta byla bez aut, jak na maďarské dálnici, tak i na chorvatské jsme nepotkali skoro ani živáčka. Takže velké plus k cestování v půlce června. Za mě vážně doporučuji.

V Chorvatsku jsme jeli po tmě, takže jsem z cesty tam skoro nic neměla, až do zmiňované zastávky po probuzení. Městečko se jmenuje Zlaton, v blízkosti je známý Šibenik a ta zátoka tu byla tak dlouhá proto, že se zde vlévá do moře řeka Krka, která teče z národního parku Krka. Myslela jsem, že tam jsou Plitvická jezera, na která jsem se chtěla už tolikrát podívat, ale ne ty jsou jinde. Po čase se před námi objevilo obří pohoří a my zjistili, že projíždíme známou turistickou oblastí Makarská. Já vždycky myslela, že je moc krásná, ale asi bych tu dovolenou trávit nechtěla. Je to tu apartmán namačkaný na apartmánu na úpatí těchto prudkých hor. Takže je všechno v kopci, výhled na vesničky a hory je hezký, ale prostě nic pro mě.

Přesně na čas, jak jsme měli, dojeli jsme do Drveniku pár minut před půl 7, kdy nám měl jet trajekt. Ten jsme si ale nechali ujet a dali si snídani na břehu moře pod obrovským cypřišem, který krásně voněl. Stejně jsme se měli ubytovat až kolem 11, tak kam se hnát. Do toho vonělo a šumělo moře, krásně svítilo sluníčko. Na kávičku se přidali snad všichni místní muži. Divila jsme se, kde jsou ženy a že kvůli kávě a novinám vstávají chlapi tak brzo. Ono to má ale asi svůj důvod, když žijete tam, kde už po 9. je venku takový pařák, že si tu kávu radši vychutnáte brzy ráno. V přístavu dokonce ještě prodávali čerstvé ryby. Ve snídani jsme pokračovali přímo u moře, kde se hemžilo plno krabíků, kteří se nás vůbec nebáli, což jsem z minulé dovolené taky nechápala, protože tam před námi pořád utíkali.

Nalodili jsme se teda na další trajekt a užili si výhled na pevninu, které vévodily obrovské hory. V dálce už šel vidět Sućuraj a jeho majáček na nejvýchodnějším cípu ostrova. Cesta netrvala ani půl hodinky a my byli na ostrově. A vydali jsme se se ubytovat. Oba jsme se nestačili divit tomu, jak to na ostrově vypadá, samé kamení a zídky také z kamení, plno olivových hájků a nádherné přírody, borovicové lesy a všude cypřiše. Připadala jsem si jak ve filmu Četník ze Saint Tropez, ani nevím proč. Všude něco kvetlo a nádherně to na ostrově vonělo, minuli jsme pár maličkých osad a pár dědoušků se svými stánky, kde prodávali nejrůznější oleje, nejen olivový, který jsme si však hned museli koupit. Všude byly tak trošku šílené, hlavně klikaté cestičky a my samozřejmě trochu zabloudili. Odbočili jsme totiž dřív a když jsme do zátoky dojeli, já hned poznala, že to naše zátoka je, ale my jsme na druhé straně. Čili u té restaurace, kam si Majky měl chodit po ránu na kávičky. :D Cesta tam byla fakt samé klesání a serpentiny. V restauraci nám poradili, kudy k našemu apartmánu a my teda opět vyrazili. Následovalo stoupání se serpentinami, poté nějaká ta cesta po hřebeni, kde jsme minuli nádherný kostelík s hřbitůvkem a následovalo opět prudké klesání se serpentinami. Naštěstí, což jsem zjistila až po obdržení mapy ostrova, nějaký druhý, třetí den, jsme byli snad jediná zátoka s asfaltovou cestou. :) Zaparkovali jsme a Majky šel vyřídit ubytování. Dlouho se nevracel a já se už pekla v autě, když došel byl celý rozzářený, že se mám jít podívat, co nám vybavil. A já proč? A on jen utíkej se podívat, tady máš klíče, je to na konci chodby, já vezmu kufry.

Po otevření dveří jsem nechápala, vše hezky moderně zařízené, krásně vybavená kuchyňka s obýváčkem a obrovským balkonem s výhledem na moře. Maličká koupelna, no jo, ale ona k tomu byla ještě předsíňka s dalším pokojem a s balkonem do zahrady a taky s další koupelnou. Nechápala jsem. A pak mi bylo vysvětleno, že nás paní chtěla ubytovat v nějaké malé špeluňce, s balkonem s výhledem do zahrady, protože Majky řekl, že kvůli mě nechceme schody, ať je nemusím pořád chodit. Proto nechtěl druhé patro, které jsme měli původně dostat, tak jsme dostali tuhle nádheru, která byla větší než náš byt. Paní si tam zrovna uklidila a pokoj měl počkat na své obyvatele až za týden. Ale dostali jsme ho my.

Vyšla jsem si k vodě a okamžitě ji vyzkoušela. Byla moc příjemná, bála jsem se, že to na koupání nebude. A ta její tyrkysová barva a jak byla průzračná, no prostě nádhera. Na molu byla obří cedule znázorňující celou naši zátoku s vyznačenýma cestami po moři z jedné strany na druhou a ještě k sousedícímu kempu. A cedule podle mě hlásala, že pokud se chceme najíst, máme jen zavolat a loďka pro nás přijede a odveze nás na protější břeh do restaurace, a to zdarma. Mé překladatelské schopnosti se potvrdily, když jsme se paní zeptali, kam na jídlo, řekla, že nám zajistí loď. Ta nakonec nepřijela, protože aktuálně nebyl řidič, a tak jsme celý hladoví vyjeli do Jelsy.

Tady končí naše cesta a příjezd na ostrov Hvar, který nás okouzlil jen co jsme vyjeli z trajektu. Ráda budu ve vyprávění pokračovat a doporučím všechny mé tipy kam na ostrově zajít a co nevynechat.

Zatím ahoj Klára