Já CHCI, CHCI, CHCI, aneb Zákon přitažlivosti

Po včerejší procházce a super rozhovoru s Luckou, jsem se rozhodla tenhle článek konečně dopsat a hlavně ho vypustit konečně ven.

Tak jdeme na to.

Ano každý z nás něco chce, dítě chce štěně, žena novou kabelku, muž auto či dům, někdo jiný zase cestovat na vysněná místa, nebo začít žít úplně jinak, mít práci svých snů, najít si skvělého partnera, nové kamarády prostě je toho spoustu. Ale tím že toho tolik chceš si jen víc a víc zaděláváš na to být nešťastná.

 Proč to všechno ale tak je?

Polož si základní otázku. Proč to vlastně všechno chceš? Vážně to všechno potřebuješ? Nevytváří tuhle tvoji potřebu jen tvoje okolí? Jako plno reklam které tě pořád bombardují, dokonalé instagramy, dnes populární youtubeři a taky všichni tví známí? To že to všechno vidíš kolem sebe neznamená, že to tak ve skutečnosti je, určitě mají plno svých problémů. Které ty nevidíš a potají závidí třeba zrovna tobě. Zamysli se nad tím. Třeba nepotřebuješ hned letět na Bali, zkus první něco blíž. Neklaď si tak vysoké cíle, nakonec z toho budeš jen zklamáná. Zkus žít přítomností a ne si dopodrobna plánovat budoucnost. Jen tím ztrácíš čas.

Všechno má svůj čas a pokud něco chceš, nech to ať to přijde samo. Ale neseď doma na prdeli jak líná pecka a jdi tomu aspoň trošku naproti. Prostě žij právě teď, dělej to co chceš dělat a co tě baví. Nic nejde změnit hned. A pokud se nimráš v minulosti a babráš v budoucnosti, nezbude ti čas na přítomnost, která je vlastně věčná. Nikdy fyzicky nebudeš ani v minulosti ani v budoucnosti takže ti zbývá jen právě TEĎ. Je hezké mít své sny a plnit si je, jen když ti to potom nevyjde tak to bolí. Z mé zkušenosti za poslední rok jsem odkoukala, že nejlepší je všechno nechat přirozeně plout a ono si mě to najde samo.

Co chci já a co z toho se mi už splnilo?

Určitě budu jednou umět anglicky, ale tím že nad tím budu dumat se nic nezmění a tím, že to chci ale nic proto nedělám taky nic nezměním. Ale když sem tam, nebo každý den udělám trochu a zkusím někoho překecat ať se mnou větu dvě prohodí anglicky. By se to zlepšit mohlo. Podívat se dopředu na věty, které chci používat ve městě, když někoho potkám a on neví kudy kam. A potřebuje poradit cestu. Nebo obvykle pejskaři, chtějí si se mnou povídat a já se tak seknu, že ze mě vyleze jen jak se můj hafoš jmenuje, že je to kluk, jaké je to plemeno a kolik mu je. Otřesným koktáním a větami nevětami. :D
A že chci žít zdravěji a jíst trochu víc pestřeji, nebo dokonce začít cvičit a ono pořád nic. Nebo s tím začnu a ono mi to týden, 14  dní vydrží a pak spadnu zase na začátek je taky blbost. Nemůžu po sobě chtít, abych ze dne na den změnila svoje životní a stravovací návyky, proto to dělám pomalu a postupně a ono to naopak nějak jde. Bez blbého pocitu sebe mučení.
Trápilo mě, že v novém městě nemám kamarádky. Nakonec jsem zkusila internetové seznamky a ono to vyšlo. Jasně vždycky to nevyjde, ale to je právě ono, nenechat se tím pohltit, že teď jsem si řekla že začnu chodit s novýma lidmi ven a všechno bude super. Ale co když už po čtvrté potkáš nějakou blbku a úplně tě to odradí. Lepší je si hned na začátku před vším říct, že to nemusí vyjít a i tak se vždy snažit si to co nejvíc užít. Prostě základ je nevytvářet si domněnky co jak bude. Z toho budeš vždy jen nešťastná, ale o těch snad někdy jindy.

Jednou mi to prostě došlo.

Bývala jsem dřív vážně často zklamaná a pak i naštvaná, obvykle na lidi kolem sebe. Že něco slíbily a pak to to nedodrželi. Ale přišla jsem na to, že si za to můžu sama. Obvykle to slib ani nebyl, jen řekli jak něco bude a já se k tomu upnula. Teď už vím že oni za to obvykle nemohli. To že přítel nakonec nedostal volno v práci, když mi řekl že se uvidíme dokonce o den dýl a zajedeme si na výlet. A nakonec to pak nevyšlo a já docela vyšilovala a v tom jsem si to uvědomila. K ničemu a k nikomu se neupínej ať už ve vztahu, nebo jen k nějaké myšlence, není to prostě zdravé a ublížíš sobě i svému okolí. Od té doby se snažím na věci tak neupínat a je mi o moc líp. Taky se víc snažím myslet na sebe a nespoléhat na ostatní. Je lepší umět žít sám se sebou a trávit se sebou čas. Samota je vlastně super, ale pozor na osamění to je něco úplně jiného.

A jak je to tedy s tím zákonem přitažlivosti.

U mě to proběhlo tak, že jsem si sedla k noťasu a napsala na seznamce vzkaz, že se chci seznámit a ony se nějaké ty holky ozvaly. První jsme si jen psaly a nebylo to ono, přece jen psaní a vidět někoho na živo je něco úplně jiného. A tak jsem poprvé vyrazila ven s někým neznámím. A ono to vyšlo, hned s první holčinou, teď už nejlepší kámoškou, trávíme čas skoro pořád, hlavně máme stejné zájmy a to nás spojuje a posouvá dál. Což je super, taky díky ní tu teď vůbec něco můžeš číst. Sama od sebe bych se k tomu psaní a pořizování nových věcí a zážitků asi nedokopala.

Další věcí je že jsem se rozhodla, že začnu opět studovat a to pedagogiku, aspoň nějaký základ, protože všude je plno fajn přívýdělků okolo dětí, ale chtějí ten papír. Začalo to tak, že jsme šly se psem na procházku a jely kolem krásného envirocentra v lese. A já si ho doma na fb hned našla. Do týdne na mě vyskočila práce ve škole, kde se děti nevychovávají a tak mě to zaujalo, že jsem to začala studovat sama od sebe a hledat způsoby, jak se k tomu pajdáku dostat. Našla jsem si že si kurz můžu udělat přes úřad za 10 tisíc. Ale už jsem nenašla kdy začíná, no prostě nic. A nějak jsem na to zapomněla. Co se stalo po měsíci? Na fb stránce toho envirocentra na mě vyskočila událost, že pořádají kurz pedagoga volného času. Hned jsem tam napsala a za 2 týdny tam na stupuju.

Za poslední rok se mi stalo plno takových věcí. Taky kurz kaligrafie, na který jsem chtěla jít, na mě vyskočil na fb jen tak a ještě k tomu byl zdarma. To trvalo skoro rok. Potkala jsem tam další fajn lidi. Aktuálně jsem byla před 2 týdny v Tatrách. Proto jsem se ani nerozhodla, jen jsem si to v duchu přála celou zimu. Absolutně mě to ochromilo jak to bylo úžasné a nečekané. Chyběla mi ta bílá zima, která mě letos úplně obešla a najednou jsem tam byla.
Včera na mě na fb vyskočila moc zajímavá událost, lidi jako já co se chtějí naučit mluvit anglicky, mají prostě dojít a zkoušet mluvit, není to žádný kurz angličtiny, prostě se jen sejdou lidi s touhle touhou a zkusí to. Co myslíš půjdu tam? Jak moc chci změnit svůj život a konečně se naučit jazyk. K improdílnám jsem se ještě nedokopala. Jsem trochu posera. Ale snad hecnu aspoň tu angličtinu.

Jak to teda funguje?

Jednoduše, u mě je to tak, že se pro něco rozhodnu a ono si to najde MĚ. Nemyslím na to, neupínám se k tomu jen se prostě rozhodnu že to tak bude. A časem to příjde, za měsíc půl roku, ale přijde. Taky jsem si všechno zapsala do notýsku, co se chci naučit, kam chci jet, nebo co chci s někým prožít. Prostě ať je to mejl, myšlenka, psané slovo, klidné to zakřič jednou venku na procházce jako blázen, všechno tohle jsou vybrace, které se někde aktivují a to pro co ses rozhodla se ti nakonec splní. Ale nepodváděj, fakt to jen řekni a zapomeň na to.

Tak to by bylo všechno k tomuto tématu, já jsem z toho nadšená do teď a nechápu, že to vážně funguje. Ale je to tak.

Ahoj a budu ráda za koment.